Bude-li se někde hovořit o tom, čím vším je Česká republika ve světě výjimečná, určitě dřív nebo později někdo zmíní zřejmě nejhustší systém pásového značení turistických cest, jimiž je Česko protkáno. V sobotu 11. května uplynulo od vytvoření první české turistické trasy v přibližně dnešní podobě 130 let.

Nejde o český vynález

Je ovšem nutné dodat, že Češi turistické značení, přestože je proslavilo, nevymysleli, ale jako v mnoha jiných případech se inspirovali v německy mluvících zemích. Systém značených cest se začal rozvíjet v Rakousku a Švýcarsku, a to už začátkem 19. století. První kratší trasy ale nebyly značeny jako dnes podélnými malovanými barevnými proužky, ale různými tvarovými značkami, tedy kolečky, čtverečky, trojúhelníky a podobně. Zhruba v polovině 19. století se pak objevily i první ucelené sítě značených cest, a zhruba tehdy se jejich značení změnilo na pásové.

K dalšímu oživení zájmu o turistiku a s tím i o značení turistickcých cest došlo po skončení bachovského absolutismu v roce 1859. Žádný dogmatický režim nepřeje svobodné spolkové činnosti, ale pokud se už jednou zhroutí, pak právě taková činnost zažívá rozkvět. V 60. letech 19. století tak začaly naplno fungovat nejrůznější spolky, kluby a organizace, včetně prvních spojujících výletníky a turisty.

Těm se logicky dařilo zejména v oblastech bohatých na přírodní krásy. Není tedy divu, že první písemně doložená turistická stezka na území pozdějšího Československa vznikla na Slovensku, a to v roce 1874 ve Štiavnických vrších v okolí Hodruši - šlo i o první takovou stezku v tehdejším Uhersku. Vyznačil ji turistický Sitnianský klub, který byl založen kolem roku 1860 a v roce 1882 se spojil s Uherským karpatským spolkem, založeným v roce 1873.

Na českém území existovala první turistická trasa od roku 1884 a vyznačila ji v Beskydech v okolí Radhoště tvarovými značkami Pohorská jednota Radhošť.

Pásové značky vítězí

Ještě předtím však vznikl v českých zemích - v návaznosti na všeobecné politické uvolnění - v roce 1862 Sokol pražský, který znamenal skutečný začátek české organizované turistiky. V roce 1888 pak byl založen Klub českých turistů (KČT), jehož prvním předsedou se stal známý český sběratel, národopisec a mecenáš Vojtěch Náprstek. Mezi zakladatele klubu patřil i Vratislav Pasovský, jenž později převzal po Náprstkovi na mnoho let předsednickou funkci.

A hned v následujícím roce se v sobotu 11. května 1889 uskutečnila ona památná cesta Pasovského "prvního označovacího družstva" ze Štěchovic ke Svatojánským proudům. Červená značka, kterou Pasovský se svými přáteli maloval, však nebyla ještě úplně shodná s dnešními: zatímco dnes jsou všechny tři pruhy (tedy dva krajní bílé a prostřední barevný) stejně silné, tehdy byl barevný pruh silnější než zbývající dva. Dnes už bohužel tuto legendární první červenou turistickou trasu nenajdeme, protože skončila pod hladinou štěchovické přehrady. Stále se lze ale projít po druhé nejstarší červené značce, která vede z Berouna na Karlštejn a prochází Svatým Janem pod Skalou.

Ještě v témže roce 1889 bylo turistickými značkami pospojováno celkem 55,5 kilometru turistických tras. V roce 1901 pak Pasovský vytvořil jednotná pravidla pro všechna značení pořizované lidmi z Klubu českých turistů a k červené barvě začaly postupně přibývat další - nejdřív modrá, od roku 1915 pak i žlutá a zelená. Značky na trasách malovali podobně jako dnes dobrovolníci. Většinou šlo o tříčlenné až šestičlenné skupiny, doprovázené nosiči potravin.

Podle dobrovolníka Jakuba Zahradníka, který s barvou a štětcem obnovuje turistické značky, musí být všechny čáry naprosto rovné a stejnoměrné. Značky se obnovují zhruba jednou za tři roky, přičemž Klub turistů proplácí výdaje spojené s dopravou. "Každou sobotu a neděli jsem v terénu kolem deseti hodin. Za tu dobu přemaluji značení přibližně na třech kilometrech," sdělil před časem Deníku Zahradník.

Klub se neustále rozšiřoval jak v Čechách, tak na Moravě. Po vzniku samostatného Československa se k oncem roku 1918 dostal i na Slovensko a Podkarpatskou Rus, přičemž byl přejmenován na Klub československých turistů. Před druhou světovou válkou dosahoval počet jeho členů dosahoval 110 tisíc. Turistických nocleháren bylo 895 a odborů 385.

Druhá světová válka znamenala krizi. Činnost klubu byla utlumena a trasy, které ještě před válkou dosahovaly délky 40 tisíc kilometrů, byly silně narušené. Po druhé světové válce došlo v duchu socialistické centralizace i ke sjednocení československé tělovýchovy a v roce 1948 k začlenění klubu do Sokola. Po několika reorganizacích vznikl roku 1957 Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV), který byl po listopadových událostech roku 1989 zrušen, a byla znovu obnovena činnost Klubu českých turistů.

Propracovaná infrastruktura

Podle loňských údajů Klubu českých turistů čítá délka pěších turisticky značených tras v ČR 42 078 kilometrů a délka pásových cyklistických tras téměř 3 750 kilometrů. Na všech turisticky značených trasách je dohromady instalováno 65 510 směrovek a tabulek, 3 709 směrovníků a 1 527 nástěnných map ve stojanech nebo v rámech. Právě díky hustotě značek, promyšlenému systému rozcestníků a kvalitním mapám představuje české turistické značení onu propracovanou infrastrukturu, jaká je ve světě spíš výjimečná.

Na údržbě veškerého turistického značení se podílelo podle Klubu českých turistů celkem 1585 českých značkařů, kteří odpracovali 62 974 hodin. Turisté se především zaměřují na udržování již existující a osvědčené sítě – ovšem s drobnými úpravami, protože krajina se často mění víc a rychleji, než by se dalo předpokládat. Nově většinou přibývá pár desítek kilometrů ročně s mírnou převahou cyklotras. Výjimkou se v uplynulých letech stalo nové značení v Brdech po zpřístupnění tamějšího vojenského újezdu, kde se veřejnosti otevřely dosud zapovězené lokality.