Pro tři čtvrtiny Čechů je změna klimatu ‚problémem dneška‘. Strach o životní prostředí roste od roku 2016
Sucho, nedostatek potravin, znečištění, Češi nevidí budoucnost planety růžově. V průzkumu agentury Behavio více než dvě třetiny dotázaných uvádí, že bude hůře než nyní. Mezi důvody pak nejčastěji řadí ty, které jsou spojené se životním prostředím. I proto, že lidé už pociťují následky ekologických změn.
„Jak se bude žít lidem na Zemi v roce 2050?“ ptali se výzkumníci Čechů na konci července. „Bude to obtížnější než dnes,“ odpověděla většina – 69 procent – dotazovaných. Čtyři procenta měla ještě temnější očekávání: „Lidský život na Zemi už nebude.“
Data vycházejí z průzkumu firmy Behavio na reprezentativním vzorku tisíce respondentů v české online populaci.
Důvody, proč bude život obtížnější, respondenti často zmínili konkrétně: „bude obtížnější zplodit potomka“, „vše řízené roboty“, „ztráta tradičních evropských hodnot“ nebo „budou nás ohrožovat mimozemské planety a civilizace“. Většina jmenovitých odpovědí ovšem odkazovala k problémům s životním prostředím; opakovaly se zmínky o suchu, nedostatku potravin, znečištění plasty, vykácení lesů a pralesů nebo vyhubení části živočišných druhů.
Tři čtvrtiny Čechů zároveň uvedly, že změnu klimatu považují za „velký problém dneška“, naopak za „nafouklou bublinu“ ji považuje jen čtvrtina dotázaných. Podobně jsou Češi rozděleni v otázce, zda je klimatická změna důsledkem lidské činnosti: 72 procent souhlasí, 21 procent nikoliv. Ostatní váhají.
‚Dva měsíce z Česka nedělají vlhké území.‘ Podle meteorologa jsou poslední měsíce teplotně normální
Číst článek
„Mezi pohlavími je ale patrný velký rozdíl,“ upozorňuje Anna Hájková z Behavia. „Muži jsou ke změně klimatu celkově skeptičtější. Téměř dvakrát častěji než ženy uvádí, že globální oteplování je jen nafouklá bublina.“
„Názory na změnu klimatu se pochopitelně mění i s věkem, jako důležité téma je nejčastěji vnímají spíš nejmladší lidé ve výzkumu – 18 až 24 let – s vyšším věkem pocit závažnosti klesá,“ dodává. To ale podle ní nutně neznamená, že by se starší generace projevovaly ve svém životě nešetrně, a naopak mladší lidé by výrazněji zachraňovali planetu.
„Odpovědi vychází o něco více ‚proklimaticky‘ než dosavadní šetření,“ komentuje data environmentální psycholog Jan Krajhanzl z Fakulty sociálních studií brněnské Masarykovy univerzity.
„Může to být způsobeno vývojem veřejného mínění, ale také způsobem sběru. Průzkum se realizoval na online vzorku, kde chybí skupiny veřejnosti bez dovednosti pracovat s digitálními technologiemi. Týká se to zejména některých skupin seniorů a obyvatel se základním vzděláním. Tito lidé přitom bývají k existenci klimatické změny skeptičtější,“ tvrdí.
Roli může podle jeho názoru hrát i to, kdy probíhal sběr dat. „Teď v létě bývá podíl těch, kteří problémy životního prostředí považují za vážné, vyšší. Od podzimu do jara se vždy sníží,“ vysvětluje Krajhanzl. „Rozdíl ale není nijak zásadní, jde spíš o detail,“ dodává.
Nerostou houby
Dlouhodobější perspektivu k aktuálnímu průzkumu doplňují data agentury CVVM. Ta se od roku 2003 každoročně ptá, které problémy Češi považují za naléhavé.
Životní prostředí na tomto žebříčku od roku 2016 stále stoupá: za velmi naléhavé téma jej letos v březnu označilo 41 procent Čechů, za docela naléhavé dalších 45 procent. Mezi třiceti celospolečenskými tématy se drží v první desítce, na podobné úrovni jako sociální jistoty nebo stav veřejných financí.
„Zajímavý je zub v časové řadě, který ukazuje na vyšší podporu životního prostředí kolem roku 2007 a propad v následujících letech,“ upozorňuje Krajhanzl. „Nechci spekulovat, dílčích důvodů může být celá řada, včetně nepřesností v datech. Napadá mě ale, že to může souviset s nástupem zelených do vlády v roce 2006. Ti byli najednou mediálně exponovaní a nesympatie některých částí veřejnosti k jejich politické reprezentaci mohly v následujících letech snížit celkové sympatie k zeleným tématům.“
Aktuální data naznačují, proč v posledních letech zájem o životní prostředí naopak roste: Češi se stále častěji setkávají s ekologickými problémy na vlastní kůži. V průzkumu Behavia víc než polovina respondentů přiznala, že se v jejich životě přímo projevilo sucho. Šedesáti procent se dotýká znečištěné ovzduší.
„Došla nám voda ve studni,“ objevilo se mezi odpověďmi respondentů až nečekaně často. „Málo vody na zalévání na zahradě“, „špatná úroda“, „sucho ničí lesy“, „ryby měly málo vody“ nebo „nerostou houby“, zněly další stížnosti.
„Je otázka, nakolik byly dlouhodobé starosti dotazovaných ze sucha zmírněny dešti v posledních měsících,“ nadhazuje Krajhanzl. Jiné výzkumy podle něj ukazují, že Češi vnímají sucho jako jednu z největších současných hrozeb.
Trochu pomáhat
Třetina Čechů je přesvědčena, že stav životního prostředí může zlepšit vlastními silami. Detailnější odpovědi prozrazují, že se rádi věnují „mírným“ aktivitám: třídí odpad, kupují lokální potraviny nebo se snaží nepoužívat igelitové tašky. K těm zásadnějším, jako je snižování konzumace masa, se ale většinově nechystají.
„Odpadkové koše jsme nikomu nekontrolovali, lidé tak spíš vyjadřují to, že občas recyklují nebo že třídí nějaké materiály, než že by recyklovali dokonale a vždy. Podobně je třeba chápat i další zkoumané aktivity,“ vysvětluje sociolog Vojtěch Prokeš z Behavia.
„V čem jsme jako národ poměrně za jedno, je názor na demonstrace za klima. Přes osmdesát procent Čechů se jich neúčastní a nehodlá na tom nic měnit. Podobný nezájem vyvolávají i petice prosazující ekologická témata,“ dodává.
„Jako vyloženě generační zvyk se jeví nošení vlastní lahve na vodu, což provozují častěji mladí lidé, nejvíc ve věku 18 až 24 let. A naopak šetření vodou v domácnosti při sprchování či mytí nádobí je spíš vlastní druhé straně věkové škály,“ říká Hájková z Behavia.
„Ve srovnání s dalšími výzkumy se v tomto průzkumu hlásí k různým druhům ekologického chování až překvapivě vysoká procenta dotázaných,“ upozorňuje Krajhanzl.
„Zároveň si však jen třetina z nich myslí, že mohou stav životního prostředí změnit sami. Podobné výsledky o ekologicky zodpovědném chování veřejnosti čtu s určitou opatrností i proto, že podíl lidí, kteří by byli ochotni se kvůli ochraně životního prostředí omezit, se dá z dosavadních studií odhadovat na 15 až 25 procent populace,“ dodává.
Behavio rozlišilo čtyři typy postojů na základě toho, jak Češi vidí budoucnost planety a zda věří, že sami mohou něčím přispět. Každého respondenta zařadilo mezi aktivní optimisty, zodpovědné pesimisty, rezignované, „salámisty“. K posledním dvěma skupinám doplnili ještě radikálnější odnož, úplně rezignované a úplné „salámisty“.
Každé skupině – s výjimkou posledních dvou méně lidnatých – se výzkumníci věnovali podrobněji. Například zodpovědný pesimista je podle nich prototyp člověka, který sice vnímá blízkou budoucnost černě, ale cítí osobní odpovědnost a pokouší se scénář, který bere jako pravděpodobný, zvrátit. Mezi zodpovědnými pesimisty je více univerzitně vzdělaných žen, obvykle aktivních a poměrně spokojených. Informace obvykle získávají od blízkých lidí, z online zdrojů, ze sociálních sítí nebo tištěných médií. Nesledují naopak Primu, TV Barrandov a nečtou Blesk.
Podobný popis všech skupin si můžete proklikat na webu Behavia:
Zelení křesťanští demokraté
Zároveň s tím, jak roste význam tématu životního prostředí, získává téma výrazný politický náboj. Ve Spojených státech odráží propast mezi voliči demokratů a republikánů – přesvědčení, že změna klimatu je zásadní hrozba pro bezpečnost země. Tu sdílí 88 procent voličů první, ale jen 31 procent voličů druhé strany.
V Česku se projevuje podobný trend: mezi lety 2013 a 2020 rostl zájem o životní prostředí u voličů všech stran, podstatně se ale liší. U voličů KDU-ČSL se jejich podíl zvýšil o 45 procentních bodů a podle dat CVVM jsou aktuálně zelenější než voliči kterékoliv jiné parlamentní strany.
Na opačném konci spektra jsou voliči vládních stran: nejkonzervativnější se jeví voliči ČSSD, u kterých zájem o ekologii za sedm let vyrostl o 10 procentních bodů.
Data pro ANO a Piráty jsou ze stejného průzkumu o rok později, v roce 2013 měření CVVM tyto strany ještě nesledovalo.
